Diogenes, jeden z proslulých filozofů starověkého světa, věřil, že lži jsou měnou politiky, a tyto lži se snažil odhalit a znehodnotit.

Aby se mohl vyjádřil, Diogenes občas nesl rozsvícenou lucernu ulicemi Atén za denního světla. Kdyby se ho zeptali proč, Diogenes by řekl, že hledá čestného muže.

Přesto jsou ve washingtonském establishmentu krátké okamžiky jasnosti. Poté, co média celé měsíce hojně lhala americké veřejnosti o původu a vedení války na Ukrajině, nyní připravují americkou, britskou a další západní veřejnost na vojenský kolaps Ukrajiny.

Západní média udělala vše, co bylo v jejich silách, aby ukrajinská obrana získala zdání mnohem větší síly , než ve skutečnosti disponovala. Pozorní pozorovatelé zaznamenali, že se opakovaně promítaly stejné videoklipy ruských tanků pod útokem. Místní protiútoky byly hlášeny, jako by to byly operační manévry.

Ruské chyby byly zveličené nad míru jejich významu. Ruské ztráty a skutečný rozsah vlastních ztrát Ukrajiny byly zkresleny, vykonstruovány nebo jednoduše ignorovány. Podmínky na bojišti se ale postupem času měnily jen málo. Jakmile se ukrajinské síly znehybnily ve statických obranných pozicích uvnitř městských oblastí a centrálního Donbasu, byla ukrajinská pozice beznadějná. Ale tento vývoj byl vylíčen jako selhání Rusů při dosahování „jejich cílů“.

Pozemní bojové síly, které znehybní vojáky v připravené obraně, budou identifikovány, zaměřeny a zničeny na dálku. Když jsou trvalé nadzemní zpravodajské, sledovací a průzkumné prostředky, ať už s posádkou nebo bez posádky, propojeny s přesnými řízenými údernými zbraněmi nebo moderními dělostřeleckými systémy informovanými přesnými daty o zaměřování, „držení půdy“ je pro všechny pozemní síly fatální. Na Ukrajině to platí o to víc, že už z první akce bylo zřejmé, že se Moskva soustředila na zničení ukrajinských sil, nikoli na obsazení měst nebo dobytí ukrajinského území západně od řeky Dněpr.

Výsledkem bylo postupné zničení ukrajinských sil. Pouze epizodická infuze amerických a spojeneckých zbraní udržela kyjevské zbité legie v poli; legií, které nyní umírají ve velkém množství díky washingtonské proxy válce.

Válka Kyjeva s Moskvou je ztracena. Ukrajinské síly vykrvácely do běla . Vycvičení náhradníci neexistují v dostatečném počtu, aby ovlivnili bitvu, a situace je každou hodinu zoufalejší. Žádné množství americké a spojenecké vojenské pomoci nebo pomoci bez přímé vojenské intervence pozemních sil USA a NATO nemůže změnit tuto tvrdou realitu.

Problémem dneška není postoupení území a obyvatelstva Moskvě na východní Ukrajině, kterou Moskva již kontroluje. O budoucnosti Chersonské a Záporožské oblasti spolu s Donbasem je rozhodnuto. Moskva také pravděpodobně zajistí Charkov a Oděsu, dvě města, která jsou historicky ruské a rusky mluvící, a také území, která s nimi sousedí. Tyto operace prodlouží konflikt přes léto. Nyní je problém, jak zastavit boj.

Zda se boje zastaví na začátku podzimu, bude záviset na dvou klíčových faktorech. První se týká vedení v Kyjevě. Souhlasí Zelenského vláda s Bidenovým programem pro věčný konflikt s Ruskem?

Pokud se Bidenova administrativa prosadí, Kyjev bude nadále fungovat jako základna pro nahromadění nových sil připravených ohrozit Moskvu. V praxi to znamená, že Kyjev musí spáchat národní sebevraždu tím, že vystaví ukrajinské srdce západně od řeky Dněpr masivním, ničivým útokům ruských raketových a raketových sil dlouhého doletu.

Tento vývoj samozřejmě není nevyhnutelný. Berlín, Paříž, Řím, Budapešť, Bukurešť, Sofie, Vilnius, Riga, Tallin a ano, dokonce ani Varšava, nemusí slepě následovat příklad Washingtonu. Evropané, stejně jako většina Američanů, již nahlížejí do propasti všeobjímajícího hospodářského poklesu, který doma vytváří Bidenova politika. Na rozdíl od Američanů, kteří se musí vyrovnat s důsledky Bidenovy špatně koncipované politiky, evropské vlády se mohou odhlásit z Bidenova plánu věčné války pro Ukrajinu.

Druhý faktor se týká samotného Washingtonu. Poté, co jsme nalili více než 60 miliard dolarů nebo o něco více než 18 miliard dolarů měsíčně přímými nebo nepřímými převody do ukrajinského státu, který se nyní rozpadá, je důležitou otázkou, co se stane s miliony Ukrajinců ve zbytku země, kteří neutekli ? A odkud se vezmou finanční prostředky na obnovu zničené ukrajinské společnosti v rozvíjející se globální ekonomické krizi?

Když inflace stojí průměrnou americkou domácnost dalších 460 dolarů měsíčně na nákup stejného zboží a služeb v tomto roce jako loni, je docela možné, že by se Ukrajina mohla tiše potopit pod vlnami jako Titanic, aniž by vyvolala velké znepokojení u amerických voličů. Zkušení politici vědí, že americký rozsah pozornosti k záležitostem za americkými hranicemi je tak krátký, že přiznání porážky na Ukrajině by pravděpodobně mělo malé nebo žádné okamžité důsledky.

Dopady opakovaných strategických neúspěchů v Afghánistánu, Iráku, Libyi a Sýrii jsou však kumulativní. V 80. letech chtěl General Motors diktovat druh automobilů, které si Američané budou kupovat, ale američtí spotřebitelé měli jiné představy. Proto GM , který dominoval americkému trhu 77 let, přišel o prvenství ve prospěch Toyoty. Washington nemůže diktovat všechny výsledky, ani Washington nemůže uniknout odpovědnosti za své rozmařilé utrácení a zničení americké prosperity.

V listopadu půjdou Američané k volbám. Samotné volby udělají víc než jen test integrity amerického volebního procesu. Volby také pravděpodobně zajistí, že se na Bidena bude vzpomínat pro jeho neústupnost; jeho odmítnutí změnit kurz, jako Herbert Hoover v roce 1932 . Demokraté si vzpomenou, že jejich předchůdci v Demokratické straně fakticky kandidovali proti Hooverovi více než půl století. Republikáni možná budou příštích 50 let kandidovat proti Joeu Bidenovi.